logo Facebook
i slova jsou činy

Volby, média a právo

17. srpna 2017 15:00 / autor: Zdeněk Duspiva

Současný svět i společnost jsou silně pod vlivem médií, se všemi výhodami a poslední dobou výrazně více i s negativními dopady. Media při svých rozmanitých podobách a formách hrají viditelně i podprahově klíčovou roli i pro naše životy, ať si to připouštíme nebo ne. Významně ovlivňují všechny sféry života a společenského dění, politickou oblast nevyjímaje.

Role médií je obecně regulována podle přijatých pravidel, která na jedné straně do jisté míry chrání média samotná před nátlakovými či politickými vlivy a současně chrání společnost a mediální konzumenty před zneužíváním médií pro různé zájmy…

Mimořádnou kategorií jsou pak různé volby či referenda, kde je role médií opravdu významná. I proto jsou pro tyto události a rozhodování přijímána specifická pravidla. Ve zvláštním postavení jsou veřejnoprávní média, která nad legislativní rámec mají své kodexy chování a postupy pro zajištění vyváženosti a objektivity, s předem jasně nastavenými pravidly. I u nás platí speciální pravidla v případě vysílání Českého rozhlasu a České televize.  V posledních letech se nastavená předvolební pravidla ČT i ČRo poměrně stabilizovaná a v praxi se osvědčila. Nejinak tomu bude i v letošním volebním podzimu.

Problematiku vztahu médií a voleb řeší všechny evropské státy. Evropská audiovizuální observatoř (EAO European Audiovisual Observatory) vypracovala po volebním maratonu ve Francii souhrnnou studii (v PDF zde), která rekapituluje a hodnotí podmínky pro období referend a voleb ve vybraných evropských zemích. Jde o složité porovnávání, ale přesto jsou zjevné obecně shodné principy.  Podmínky se průběžně mění, a to i podle pozitivních či negativních zkušeností z dosavadních voleb a precedentních rozhodování v těchto věcech. Významným zlomem pro posouzení a přenastavení předvolebních pravidel pro média byly letošní jarní rozsudky Evropského soudu pro lidská práva. Jeden se týkal pravidel volebního práva  a druhý pak odpovědnosti zpravodajských on-line webů v problematice nepodložených vážných obvinění proti politickému kandidátovi (Kauza Orlovskaya Iskra vs. Rusko (č.42911/08, 21.2.2017) a případ „Olafsson vs. Island“ (58493/13, 16.3.2017)).

Studie se zabývá pravidly ve vybraných evropských státech, když se podmínky i pravidla přirozeně liší. Neexistuje nějaký jednotný postup a reálně vlastně ani neexistuje žádný „ideální systém“. I proto, že se doba i média mění a mění se i formy komunikace – a to i ve spojení s razantních technologickým a komunikačním rozvojem včetně rozšíření oblíbenosti i vlivu sociálních sítí. Například španělský systém byl také tvrdě kritizován různými sdruženími a novinářskými organizacemi. V roce 2015 kolegia novinářů Katalánska podala žalobu u Evropského soudu pro lidská práva proti Španělsku, ačkoli Soud prohlásil žádost za nepřípustnou. V témže roce podala společnost Reportér bez hranic (RWB) veřejnou deklaraci proti pravidlům pro volby. Podle RWB "je Španělsko jediná evropská země, která omezuje volební informace prostřednictvím politického orgánu, jakým je Ústřední volební komise, která kontroluje i informace šířené veřejnými ve vysílání a uplatňuje kritéria, která jsou podle stěžovatelů spíše politickou propagandou než žurnalistikou“.

Zpráva EAO vychází ze zdrojů a zkušeností z posledních voleb ve Francii, Německu, Itálii, Polsku, Rusku, Španělsku a Spojeného království i z menších zemí jako je Irsko a Nizozemsko. Samotná studie se pak zabývá i popisem aktuálních trendů a obecně problémových oblastí na příkladu hlavních zahraničních kauz.

Zatímco volební legislativa se ve většině evropských států nesmí konkrétně zaměřovat na média, mnoho pravidel obecné aplikace je přesto použitelných pro mediální sféru, včetně on-line médií. Mnoho států pak využívá pro dohled a regulaci mediálního a politického prostředí hned několik institucí a regulačních orgánů, mediálních rad a komisí, včetně institucí určených pro ochranu osobních údajů. Mnohdy jejich kompetence kříží nebo překrývají a v některých částech naopak řešeny nejsou vůbec.

Rozsah pravidel platných pro elektronická média během voleb je stále poměrně značný. Existují některé důležité příklady zákonů nebo nařízení, které jsou reformovány, aby umožnily větší volnost provozovatelům vysílání. Jako 2 dobré příklady jsou uváděny některé vybrané principy předvolební regulace – konkrétně právní rámec v evropských právních předpisech v roce 2016, týkajících se přidělování vysílacích časů pro kandidáty a nová pravidla přijatá ve Velké Británii v roce 2017 o alokaci „kandidátních stranických“ vysílání.

Zatímco tištěná média mají obecně značnou redakční svobodu, v členských státech existuje mnoho pravidel upravujících obsah novin v průběhu voleb a referend. Právní předpisy některých členských států ukládají zejména novinám mnoho povinností týkajících se tzv. "období ticha", zveřejňování průzkumů veřejného mínění a výběrových šetření, politické reklamy a "nepravdivých informací". V případě ČR tento „klid“ několik následujících let kvůli vysoké frekvenci regionálních a celostátních parlamentních voleb (sněmovním i senátních).

V posledních letech se složitě hledá cesta k přiměřené regulaci rychle se rozvíjejících online médií. Samostatnou kapitolou jsou upřesnění o prezentaci volebních průzkumů a zveřejňování komerční politické reklamy. Samostatnou kapitolou zejména posledních měsíců je „neřešitelnost“ přístupu k omezení šíření "nepravdivých informací" a "falešných zpráv“. V souvislosti s tímto problémem už bylo přijato několik zákonných řešení i nová legislativa (například Polsko a velká Británie mají platné zákony, které se zabývají otázkou šíření "nepravdivých informací" během voleb). Samostatnou kapitolou je pak analýza samoregulačních mechanismů hlavních on-line médií, která funguje přiměřeně  i u nás.

Závěrem lez říci, že v době různých forem vlastnictví i rozmanitých druhů médií existuje ve všech zemích určitá snaha o nastavení a dodržování elementárních standardů tzv. „slušné novinařiny“. To vše v době, kdy digitální svět funguje 24 hodin denně a média mají bezprecedentní moc kritizovat, komentovat či podrobně zkoumat a rozebírat naše budoucí představitele jako nikdy dříve.

Významnou roli hraje i mediální vzdělávání a osvěta, která umožní lidem najít si vlastní objektivní názor z mnoha informačních zdrojů a informací různé kvality , pravdivosti a objektivní hodnoty. Žádná sebelepší instituce či regulátor nikdy nedokáže postihnout a omezit všechny možné manipulace a vlivy. Nakonec se stejně každý z voličů při vhazování volebního hlasu do volební urny většinou rozhoduje podle vlastních osobních zájmů než pouze podle mediálních nálad a atmosféry… aspoň doufejme.