logo Facebook
i slova jsou činy

Sněmovna dořešila své resty – schválila čtyři starší výroční zprávy České televize

26. října 2019 13:00 / autor: Jan Mrzena

Poslanecká sněmovna včera schválila čtyři výroční zprávy České televize (za roky 2016 a 2017). Dořešila tak své resty. Věnovala jim víc času, než obvykle věnuje jednání o státním rozpočtu nebo daňovým balíčkům. Věnovala jim daleko víc času než jiným výročním zprávám dohromady. Proč? Ačkoliv většina poslanců byla pro zprávy připravená hlasovat již dávno, stačila zdržovací taktika SPD, několika komunistů, „jiných“ sociálních demokratů a nezařazených poslanců. I včerejší diskuse trvaly několik hodin. Ovšem už v úterý má na programu volební výbor dvě výroční zprávy České televize za rok 2018. Kdy se k nim následně dostane plénum sněmovny zatím jasné není.

Poslouchat některé diskusní příspěvky bylo opravdu „zábavné“ a chtělo to dost odvahy. Jak působily navenek? Ponechme stranou reakce o vytváření tlaku na Českou televizi s cílem jí poškodit nebo zkrotit její zpravodajství. Pro mediální odborníky právě ty „zasvěcené diskuse“ působily trapně. Zjednodušeně řečeno – pokud se stejnou erudicí současná Poslanecká sněmovna rozhoduje o zákonech v České republice, tak pán bůh s námi a zlý pryč…

Česká televize kritiku přirozeně potřebuje. To je pro její vývoj zdravé. Ovšem řeči jejích „kritiků“ mířené spíš na nějaké imaginární voliče měly důsledek opačný. Ta kritika potřebná zmizela, protože se situace z obav z blíže nespecifikovaných změn radikalizovala. Oprávněně, slovník i argumentář byly opravdu hloupé.

Poslanec Jiří Valenta (KSČM) je z Plzně a shodou okolností z Plzně je i bývalá poslankyně KSČM Ivana Levá, která je dlouhé roky členkou Rady České televize. Aktivně se na práci rady podílí. Členkou volebního výboru je za KSČM Miloslava Vostrá, na výboru ani na plénu nevystupovala. Ovšem ani z jednu z těchto dam se Jiří Valenta evidentně neradil. Jeho slova tak postrádají vhled do problematiky a jsou pouze účelová. Na druhé straně nutno dodat, že postoj KSČM vůči České televizi je dlouhodobě stejný. Výroční zprávy kritizovala i před lety Ivana Levá.

Lubomír Volný (nezařazený) zoufale hledá témata, protože po odchodu z SPD je v sněmovně tak nějak opravdu víc než nezařazený. A přestože Česká televize je velkým tématem pro jeho bývalou SPD, klidně na „tom maká“ dál.

Pavel Juříček (ANO) na to šel přece jen sofistikovaněji. Jeho konstrukce kritiky však narážela na audit, který sám nechal zpracovat, protože žádným auditem nebyl. On to věděl. O čem ovšem nevěděl? O argumentaci poslanců v dobách, kdy se o výši rozhlasových a televizních poplatků naposledy rozhodovalo. Tehdy od zákonodárců zaznívaly věty typu – poplatek bude mít konstantní hodnotu, tedy nejdříve se z poplatků vybere víc, než televize spotřebuje a bude se tvořit finanční polštář pro roky budoucí. Až inflace pohltí hodnotu poplatku, použijí se peníze z polštáře. Pak nastane čas na revizi výše toho poplatku. Tehdejší podmínkou zvýšení poplatků bylo i zlepšení jeho výběru a různá opatření pro jeho efektivní využití „s péčí řádného hospodáře“. Výběr poplatku se na straně ČT i ČRo zlepšil, efektivita byla v případě ČT zlepšena i konstrukcí fondu televizních poplatků. Ten v rámci zákonů ČR umožnil, aby v dobách, kdy se do něj peníze střádaly, nedocházelo k nadbytečnému danění televizních poplatků. Jinými slovy, aby to, co platí (převážně) občané ze svých zdaněných příjmů, nebylo zdaněno podruhé.

Vystoupení Tomia Okamury (SPD) nevybočila z kontextu toho, co říká minimálně od podzimu 2016. I Jaroslav Foldyna (ČSSD) nepřekvapil, jeho názory se s léty nemění. Václav Klaus junior vlastně pokračuje v tom, o co usilovala před dvaceti lety ODS pod vedením Václava Klause seniora. Jen k tomu používá osobitou rétoriku. Zajímavý je jeho slib, že odpracuje otevření zákona o televizních poplatcích. To by se mohlo hodit nejen jeho populistické politice, ale i těm, kteří by rádi poplatky zvýšili.

Co dál? Dvě výroční zprávy České televize má sněmovna dál na stole. Bude je projednávat volební výbor a možná jednání o nich bude protahovat. Pak je někdy dostane na stůl plénum sněmovny. To už se ovšem bude naplno hrát o obsazení šesti židlí v Radě České televize. Všichni účastníci aktuálního mediálního tripu si uvědomují, že právě tato volba bude dramatická. Bude totiž o budoucnosti České televize rozhodovat daleko víc než současné diskusní příspěvky při projednávání jejích starších výročních zpráv.